Kapitalismus po česku..........aneb reklamace dresu

Příběh o tom, jak si , bez ohledu na konkurenční prostředí, někteří prodejci představují služby zákazníkům . Jedna moje známá, vášnivá fanynka hokeje, se rozhodla pořídit jako dárek, hokejový dres oblíbené hvězdy týmu Boston  Bruins, v našem případě Davida Krejčího. Postupovala obvyklým způsobem, na internetu si našla firmu, která dresy na objednávku z Ameriky doveze a dodá , cena je pravda trochu vysší , za kus syntetického trika s potiskem, ale fanoušci nejsou úplně obvyklá sorta lidí, takže když jde o jejich favorita, na nějakou korunu nehledí.  Dokonce jsou ochotni snést i jisté ústrky, jen aby se domohli vysněné věci. Takže akceptují i to, že dodací lhůta je plus minus 3 měsíce, neboť podnikatel přeci nebude držet zboží skladem  a taky objednávky do USA posílá, až když se najde více zájemců, protože objednávat, dovážet a clít po jednom kuse se přeci nevyplatí.
Zboží bylo úspěšně objednáno a nastává fáze čekání, těšení a následně i trochu nervozity, neb po určité době je jasné, že termín narozenin se už rozhodně nestihne, ale co na tom, hlavně že zboží dorazí.  Konečně nastal den D a Ancza vyrazila balíček vyzvednout, zvolila totiž osobní odběr, což se následně ukáže jako špatná volba, ale nepředbíhejme. Krásně zabalený dres na ni již čekal, tak zaplatila, vzala balíček a šupky dupky domů. Tam celá natěšená dres vybalila a přišla studená sprcha, místo jména Krejčí se na dresu skví Bergeron. Když ztrávila první zklamání, rozhodla se jednat a zboží reklamovat. Předpokládajíc, že Tranda shop je seriozní, zvedla telefon a snažila se s majitelem domluvit.  A v tu chvíli nastal zlom, žádná omluva a návrh řešení nastalé situace, nýbrž drsná protiofenzíva. Dres jsme Vám podle faktury dodali správný a jestli Vy máte jiný, tak to není ten od nás a chcete nás oklamat. Nějak nechápu, co by člověka vedlo k tomu aby si někde sehnal originální dres Bergerona a schoval si ho nepoužitý včetně visaček pro účely reklamace , ale podle majitele  , je za tím snaha o poškození obchodu a pokus o podvod.  Anzca se však nevzdala a stále trvá na výměně zboží za správné,  ale to už majitel, proškolen pravděpodobně odborníky na zastrašování seniorů ( viz film  Šmejdi) a sledujíc často americké kriminálky, lhostejno zda z Las Vegas či New Yorku, vytáhl opravdu silný kalibr. Posoudil reklamaci co by pokus o podvod a jal se vyhrožovat podáním podnětu na policii , která by měla , dle jeho názoru, sejmout pachové stopy a daktylky a tím dokázat, že dres neprošel rukama nikoho z jeho firmy a Anzca se ho pokouší podvést, což by pro ni mohlo mít trestně právní důsledky. Škoda, že jsem neviděla jak se tvářila, když slyšela tuto absurditu roku. Pan podnikatel se zřejmě domnívá, že žije v akčním filmu, kde policie nemá na starost nic jiného, než řešit takovou banalitu, hodnotou navíc spadající pouze do kategorie přestupku. 
V tuto chvíli už přestává jít o dres, ale stává se to otázkou principu, zda je proti takovému neserioznímu jednání nějaká obrana. Anza tedy vyrazila SOS ( sdružení ochrany spotřebitelů) jestli jí poradí jak postupovat. Poté co se přestali smát, když vyslechli poznámku o pachových stopách, poradili poslat oficiální reklamaci poštou a následně za přítomnosti svědků donést předmět reklamace do obchodu. Současně jí, ale upozornili, že dle nového Občanského a Obchodních zákona , je povinna, si zboží při osobním odběru zkotrolovat, což neudělala a možná jí na to nakonec povedený obchodník utáhne. Nechci polemizovat s novými zákony, ale kdo si byl např. vyzvedávat zboží na odběrném místě velkého prodejce počítačů a elektroniky, kde mají velmi propracovaný a automatizovaný způsob placení a výdeje zboží, tak ví, že požadavek na vybalení resp. předvedení zboží by znamenal (zvlášť před vánoci) kolaps systému a slušně řečeno nevoli zákazníků čekajících na výdej, za odvážlivcem dodržujícím literu zákona, ten by dokonce mohl riskovat inzultaci nervově labilními jedinci. Z toho všeho plynou následující poučení : 1)Pokud to je možné zboží si při osobním odběru zkontrolujte, předejdete , tím potenciálním potížím. 2) nakupujte u osvědčených dodavatelů, kteří si váží zákazníků a nezastrašují je. A také jedno konstatování: Úspěšný obchod stojí a padá s důvěrou jeho zákazníků a je proto třeba sdílet informace a zkušenosti jak o těch seriózních a pomoci jim v jejich dobré práci, tak hlavně o těch druhých, aby potenciální zákazníci  byli obezřetní, či ještě lépe, nakoupili někde jinde. Jedná se o zaručený recept jak oddělit zrno od plev.
Ale naše kauza ještě nekončí. Anza postupovala přesně dle doporučení a hle , když dorazila, spolu s kamarády svědky do obchodu , pan majitel byl nepřítomen a personál instruován nic nepřebírat a hlavně na nic nesahat, aby nebyly přeneseny otisky prstů a pachové stopy. No fraška, když vidíte prodavače jak uskakují před dresem v sáčku, jako by to byl jedovatý had a při tom Vám líčí srdceryvné historky, jaký lidumil je jejich šéf, který doplácí na zákazníky ze svého, protože dodavatel z Ameriky s nimi reklamace neřeší a oni jsou vlastně takovou charitou a od Anzy je  velmi nefér , že je chce takto nevybíravě podvést. Instrukce byly nekompromisní a tak nikdo nesebral odvahu podepsat , že odmítli zboží převzít No alespoň má dost svědků a možná by příště stálo za to , tanec před trikem natočit a pověsit na You tube ,určitě by to mělo dost shlédnutí a možná i napodobitelů. Tranda shop by měl reklamu po celém světě a zákazníci by se tam jen hrnuli, ale  asi ne za nákupy,  spíše na okukování absurdní šou. My ale teď musíme počkat, jak se bude situace vyvíjet dá.l Další návštěva v Sosce je na spadnutí.  
Nakonec zafungovala v čechách obvyklá taktika nepřebírání pošty, kdy prodejce nereaguje a spoléhá na to, že to člověk, plně vytížen zaměstnáním a spoustou povinností vzdá, což se i stalo, zůstala jen pachuť z pocitu, že to člověk nedotáhl do konce a možná poučení, nedat se příště napálit. To, že Tranda shop je na black listu přátel, je jen malá náplast na pošramocenou sebeúctu.