Kreativci.......zkušenost k nezaplacení :)

Ve své profesi jsem dlouhá léta měla co dělat s mnoha kreativci. Jak z oblasti textilního designu či grafiky. Sama bych je rozdělila zhruba do tří základních skupin. Šílenci, talenti a zoufalci. Šílence poznáte snadno, jsou to dost sebestřední, více či méně nadaní (talent není nezbytně nutný)lidé, které nic jiného, než jejich kreativní vize, nezajímá. Jsou naprosto odtrženi od reality všedních dnů a každý jiný názor je jen ukázkou přízemnosti jeho nositele. Náklady, technologická omezení a podobné jsou pro ně sprostá slova, která brzdí myšlenkový rozlet. Z této skupiny se rekrutuje pár skutečných vizionářů, kteří jsou sice pro své okolí nesnesitelní, ale dokázali posunout vývoj o notný kus dál. Většina je však pouze příšerná, žijící v přesvědčení, že pokud budou stejně nesnesitelni jako např. vizionář nakouslého jablka, zbylé se dostaví. Bohužel se ale většinou jejich genialita projevuje jen tím, že Vám navrhnou poličkovou zeď, kde je každý kus z jiného dřeva (samozřejmě drahého a exotického). Na výrobu jedné poličky o velikosti 70 x 40 cm musíte objednat desku 200 x 150 cm, dovézt jí přes půl světa, zajistit všechny dovozní certifikáty a když to všechno absolvujete 12 x ( za každou polici zvlášť) tak Vám nakonec designer šílenec řekne, že odstín tohoto severského dubu musí být o půl tónu tmavší, eben má málo zřejmou strukturu letorostů a kanadská jedle je nějaká nažloutlá a s takovým materiálem on přeci nebude dehonestovat svoji velkorysou kreativní vizi.

 Talenti mají nadání i schopnosti a současně si zachovávají i jistou míru soudnosti. Sice jsou také poměrně urputní v prosazovaní svých vizí, ale současně jsou určitým způsobem schopni reflektovat termíny jako omezený rozpočet či časový harmonogram. Z této skupiny se rekrutuje naprostá většina úspěšných designerů, protože krom talentu a kreativních nápadů disponují schopností skloubit je s realitou a jsou proto velice cenní pro každého producenta, jehož ekonomiku by většina jedinců z první skupiny přivedla na buben. Navíc tím že se zajímají o technické, cenové a časové možnosti přidávají svému talentu novou dimenzi. Bohužel jsou ale poměrně ohroženou skupinou, tím že jsou otevření jiným názorům, mají uměleckou citlivost a nejsou bezohledně sebestřední, mohou být zadupáni necitlivými šéfy či zadavateli do role pouhých statistů, kterým sice zůstane řemeslná zručnost, ale jejich vize a kreativita trpí tím že jsou nuceni napodobovat či umělecky kopírovat. Vnitřní rozervanost mezi potřebou tvořit a nutností platit účty vede k flustraci a depresím, které kreativitě neprospívají. Je velmi smutné pozorovat jak se z šikovného a talentovaného nadšence postupně stává otupělý dělník, který čeká až mu šéf určí kudy má vést tu dělící čáru. Zoufalci jsou nejsmutnější skupinou, stejně jako v každém jiném oboru. Většinou nemají ani moc talentu a už vůbec né vize. Ale o to víc touží tuto práci dělat a jsou schopni proto obětovat téměř vše. Takže jsou vděčnými dělníky, kteří různé nápady, těch co rozhodují, převádí do grafické podoby, neprotestují když se šéf nemůže rozhodnout a ochotně překreslují jednu věc i 10 x, aby se nakonec vrátili k první verzi. Jsou levnými nástroji těch, kteří jsou zodpovědni za to, že je velmi málo svébytných značek, které by byli něčím charakteristické a že většina brandů jsou nečitelným pelmelem různých úrovní kopírování všeho okolo, což vede k zaměnitelnosti a šéfové se jen diví jak je možné, že prodeje specializovaného zboží na sebe ve finále stáhnou potravinové řetězce, kterým to slouží jen jako marketingový nástroj ke zvýšení prodeje salámů a proto zboží prodávají v pár kusech a pod cenou. Hýčkejme si druhou skupinu, i když je to s nimi někdy těžké, tolerujme jistou míru jejich neuspořádanosti, protože oni se nám odmění novými nápady a obohatí nudnou šeď uniformity novými impulsy, aniž by nás zruinovali.