TiT

TiT

Tak nám odvolali ředitele


Alois vyfičel....
Tak nám nastal nový fiskální rok a jak je u nás v posledních letech zvykem,  je potřeba provést i zásadní organizační změny, aby zaměstnanci nepropadli stereotypu. Jak praví jedna americká nevědecká studie, zaměstnanec musí být stále ve střehu a nejistotě, pak nemá čas na rebelii . Nutnost zjišťovat, kdo má zrovna oprávnění rozhodnout to či ono, komu všemu musí nahlásit změny v dodávkách a kterou kliku přeleštit aby mohl v klidu přežít další rok, ho udržuje v mentální svěžesti a nedovolí mu zakrnět. Tímto způsobem firma vlasně dbá o blaho svých zaměstnanců.
Tentokrát si Černého Petra vytáhl generální ředitel Alois. Typický paradox, jeden den hřímá na poradě managementu, jak to vezme pevně do rukou, začne nekompromisně vyžadovat plnění úkolů , jinak budou padat hlavy . A  ani ne za 24 hodin padla první hlava, ta jeho.  Když se zpráva rozšířila, dostavily se různé pocity : šok, že došlo na nedotknutelného, úleva,  že škodná byla sestřelena , ale hlavně obava co bude dál, neboť Dilbertův princip praví: Nadřízení mají zvlášť vyvinutý smysl zvolit ještě horší variantu, než byla ta původní a nefunkční.

Aloisovy finesy.... 
Než se posuneme do budoucna a vytříbí se další vývoj, využijeme čas k lehké retrospektivní sondě Aloisova působení.
Mezi jeho mistrovské finesy patří bezpochyby schopnost naplňovat beze zbytku klasické : Rozděl a panuj . Pokud by si někteří , situace neznalí , bláhovci mysleli, že porady jsou od slova radit se, byli by velmi překvapeni, jak může taková porada vypadat. V Aloisově podání  se jedná o prostor k demonstraci vlastní dokonalosti směrem k vrchnímu veliteli  což se projevuje souvislým opakováním oblíbených klišé , brnkající na citlivou strunku , toho co chce být slyšeno, čímž u nezasvěcených vzbudí dojem odbornosti a přehledu, zatím co zbytek osazenstva potlačuje zívání a brání očím, aby se automaticky otáčeli k nebi.  Je zajímavé sledovat jak se jednotliví účastnici dostávají přes toto úzké místo. Někdo  předstírá zápisky , jejichž text je před 22 hodinou nepublikovatelný, jiný nasadí kamenou tvář soustředěného posluchače přičemž vypne mozek odplutím myšlenek k příjemným vzpomínkam, či domácím povinostem a další zírá do stolu  v duchu opakujíc mantru typu: nebude to trvat věčně , ve Smažence mají dneska super steak, co tě nezabije....
Takže rada podle Dilberta: Chcete- li přežít podobné porady bez duševní újmy, je třeba mysl zaměstnat nečím bezpečným , co " blábolům" nedovolí infikovat Váš mozek.

Aloisova matematika....
Další, poměrně vypilovanou,  disciplínou je hra s čísly. Ideální kombinací je , když se Aloisovi podaří jedinou prezentací výsledků hospodaření ohromit majitele firmy výškou marže a současně zpražit podřízené manažery , překročením plánovaných režijních nákladů. Méně úsměvnou částí této šarády je skutečnost, že marže jsou uměle zdvojnásobeny drobným opomenutím  , pro výsledek není použita skutečně inkasovaná velkoobchodní cena nýbrž předpokládaná cena maloobchodní a náklady nejsou prezentovány podle skutečnosti, ale dle páně Aloisova odborného odhadu, že aktuálně sice oddělení náklady drží dle plánu, ale nakonec je stejně určitě překročí...... když je takto půda připravena, Alois metodou cukru a biče pochválí zúčastněné, včetně své maličkosti, jak  skvěle se firmě v obchodě vede a čekají nás světlé zítřky odměn i dalších manažerských benefitů, aby jedním dechem svou ohnivou řeč dokončil nepokrytým vyhrožováním, neposlušným ovečkám, finančními postihy za fiktivně překročené náklady . Vlastník je přesvědčen, že Alois je muž na svém místě, firmě se daří a podřízení pevně vedeni k disciplíně. Slabší nátury z meetingového komparzu jsou vyděšeny potenciální ztrátou pohyblivé složky mzdy a začínají pilovat "hujerismus", odolnější jedinci jsou silně zmatení z prezentovaných výsledků a přemýšlí kde udělali chybu, když jim vyšlo něco úplně jiného, no a rebelové horečně aktualizují životopisy, aby zvedli kotvy dříve, než půjde firemní bárka ke dnu. Jak vidno , Dilbertova matematika popírá zásadní informaci z první třídy : Jedna plus jedna nemusí být vždy dvě !
Pár týdnů poté......
Čas lehce pokročil a vývoj se začíná tříbit, není to bohužel, dle očekávání, nic logického. Prvotním kriteriem je maximální úspora a také nutnost zabránit novým myšlenkám infiltrovat zavedené postupy. Takže očekávat výběrové řízení ať interní či externí , je naprostý nerozum. Hlavním úkolem je konsolidovat vše v rámci mentálních schopností "hujerů", aby někoho nenapadlo, že snad na svou práci nestačí.  Svoji šanci ucítil žvanivý Ruda, svou jedinou vyjímečnou schopnost, umordovat zimničním opakováním reformovaných polopravd jakéhokoli posluchače, až mu odkývá vše, jen aby už konečně zavřel pusu, začal úspěšně aplikovat na vrchního velitele Torra. Ten se nyní bez své "pravé ruky" , cítí zmatený a nejistý, čímž se stává snadnou kořistí zdatného lovce. Torr, rozhodnutím neangažovat nikoho nového, zahájil dobrovolné harakiri , schvácením sebe sama všemi možnými i nemožnými nahromaděnými úkoly a resty po odejivším Aloisovi. A Ruda je mu vždy nablízku, skvěle zrcadlící Torrovy tužby a očekávání doplněné výmalbou skvělých věcí budoucích, pokud tedy dostane prostor a požehnání. A toho se mu beze zbytku dostane..... čímž se velmi rychle naplňuje jeden z Murphyho zákonů : Po odchodu největšího blbce dokáže kolektiv vždy ze svého středu vygenerovat adekvátní náhradu.
Závěr
Zase jsme se posunuli trochu v čase a můžeme se ohlédnout za vývojem uplynulých dní. A po pravdě není to nic veselého. Torr , pravděpodobně z nedostatku vlastní tvořivosti, přejal ředitelské metody svého předchůdce a přetransformoval je do ještě méně funkční varianty. Tak například porady managementu, Alois je moc nemusel a když už k nim byl donucen, tak následovala show viz předchozí příspěvky, no a Torr , z obavy, že by musel čelit dotazům, či dospěle diskutovat, je raději zrušil úplně. Takže vzájemná neinformovanost mezi odděleními dosáhla své kulminace, kdy jsou manažeři vyzváni , aby se sami pídili mezi svými podřízenými po informacích z jiných oddělení. Dalším paradoxem je , že vlastní odpor k poradám, je třeba někde vykompenzovat a tak jsou podřízení nuceni pořádat schůzky , které jsou sice nesmyslné ( sedí spolu v jedné kanceláři a o informace se dělí on line) , ale dostanou celkový počet porad ve firmě na průměrnou evropskou úroveň. . Také utajování záměrů dosahuje kulminačních hladin, kdy se Torr schází s jednotlivci , či skupinkami běžných zaměstnanců, pod pohrůžkou sankcí , je zapřisáhne mlčenlivostí a pak se domlouvá na postupech , nikdo už ale nespojuje tyto osamocené ostrůvky informací dohromady a tak se pak Torr diví jako divizna , že to celé nefunguje , no a na vině je kdo? samozřejmě manažeři, co se málo pídili po informacích a nedělají porady. A tady se absurdní kolečko uzavírá. Jednoho by to asi nepřekvapilo, kdyby se jednalo o nějakou nadnárodní či státní korporaci , ale že někdo dobrovolně takto posílá ke dnu svou vlastní společnost je na pováženou. Takže je jasné že, Dilbertovy principy si nevybírají a objevují se ve všech typech firem .......

Žádné komentáře:

Okomentovat